|
Pokud se Vám e-mail nezobrazuje správně, klikněte zde.
|
|
|
Zůstaňte DOMA.
|
|
... a pojďte si číst.
|
|
Milí přátelé,
přinášíme vám nové zprávy z Ondrášku. Máme pro vás pozvánku na zítřejší Mši svatou. Doporučíme vám knížku, která nás zasáhla. Seznámíte se se zdravotní sestřičkou Žanetou a manželi Novákovými. Nabídneme vám videa, která pomůžou v péči o blízkého člověka doma. Tak zůstaňte doma, na chvíli si sedněte a pojďte si číst. |
|
Jak jsme si vedli v roce 2021 „Pár dní před úmrtím babičky jsem přemýšlela, že si přála mít pomazání nemocných od faráře. Nevěděla jsem, jak se vše zařizuje. Při návštěvě mi sestřička řekla, že na něj možná opravdu čeká. To pro mě bylo impulzem. V telefonu mi kněz řekl, že je mimo město a zkusí zařídit kaplana. Ten byl bohužel taky pryč. Ještě téhož dne večer v 17.50 ale zvonil kaplan u dveří. Byl s naší babi asi do 18.30. Ta chvíle byla zvláštní, výjimečná. V 18.40 babička v poklidu zemřela. Tím vším…asi nějaké kouzlo… mi přišla smrt krásná. Že mohla umřít doma. Že jsme mohli být všichni s ní. Že čas s ní byl nějak neskutečně klidný, měl jinou délku. A že se opravdu smrti nikdo nemusí bát, pokud má kolem sebe lidi, co je mají rádi a lidi, kteří jim na té cestě pomůžou, aby v tom nezůstali sami.“ Jak jsme si vedli v roce 2021 a co plánujeme do příštího roku se můžete dozvědět z Výroční zprávy 2021. Na úvodní straně je další ze série 4 obrazů Oto Sládka. Podívejte se. |
|
Mše svatá Ve středu 22. 6. 2022 v 18 hodin se bude konat v Kostele sv. Ducha Mše svatá za zemřelé, jejich rodiny a Mobilní hospic Ondrášek. Jedná se o vzpomínkovou akci pro pozůstalé klienty, jejich rodiny a zaměstnance MH Ondrášek. Po skončení mše je možné u kávy nebo čaje a drobného občerstvení společně posedět, popovídat a zavzpomínat. Jste srdečně zváni ke společné modlitbě. |
|
|
Běh na dlouhou trať skončil, i když ne tak docela Už je to více než měsíc, co jsme společně doběhli do cíle Běhu na dlouhou trať. Pro nás, naše pacienty a jejich rodiny ale cesta nekončí. Díky vám budeme moct dále pomáhat umírajícím dospělým i dětem. Díky vašemu startovnému, nákupu triček a medailí přišlo na náš účet 171 445 Kč. Znamená to 4 286 litrů benzínu a 7 měsíců dojíždění za pacienty. Děkujeme všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zapojili. |
|
Kniha vzpomínek „Víš, že jediné, co Esther chutná, jsou máminy domácí lasagne? Měl by ses dívat, jak je dělám, aby ses to naučil.“ Kniha vzpomínek je román o ztrátě paměti, o boji s Alzheimerem. Je o Claire, mladé ženě, mamince dvou dcer, manželce a učitelce. Ta se snaží zachovat alespoň to, o co ji nemoc ještě nepřipravila a začne si na radu terapeuta zapisovat momenty z minulosti i současnosti. Ví, že „kniha vzpomínek“ bude to jediné, co po ní manželovi a dcerám zůstane. Tyto vzpomínky dávají jejímu každodennímu životu vysvětlení, pomáhají ji orientovat se v situacích, do kterých se dostává, a kterým nerozumí. Popisuje každodenní situace, některé obyčejné, jiné dramatické. My čtenáři sledujeme, do jakých situací se celá rodina Claire dostává, když nemoc postupuje. Kniha vzpomínek je plná emocí a vede člověka k uvědomění si, co prožívají lidé s touto nemocí a jak silně zasáhne celou rodinu. Knihu si můžete přijít půjčit do naší knihovny. |
|
|
|
Seznamte se s našimi zaměstnanci
„Velmi si vážím vaší práce,“ slýcháváme a věřte, že nás to opravdu těší a dodává sílu. Čí práce si ale vážíte? Kdo jsou lidé, kteří stojí za Ondráškem? Jsou to lidé, kteří jdou vidět trochu víc i lidé, které jste třeba nikdy neměli šanci spatřit. Pojďme si tedy o nich něco málo říct. ______________________________ |
|
Seznamte se s Žanetou
Nikdy nechtěla pečovat o staré ani umírající lidi. Teď pracuje v hospici a dává jí to velký smysl. Každý večer si hodnotí, co v uplynulém dni zažila. Začala navštěvovat psychoterapeutický výcvik a hraje na salašnickou fujaru. Žaneta Klečková je zdravotní sestrou v Ondrášku už 11 let. Do hospice se dostala vlastně náhodou v době, kdy nepracovala ve zdravotnictví. „Byla jsem se podívat v lůžkovém hospici sv. Lukáše, kde mí sousedé doprovodili svoji maminku. Oni jsou hudební rodina a měli tam hudební půlhodinku pro zaměstnance a pacienty. Mezitím, co si chystali aparaturu, jsem si prošla celé foyer a viděla jsem na nástěnce, že otevírají kurz dobrovolníků,“ vzpomíná Žaneta. I když se do kurzu přihlásila pozdě, přijali ji. Po dokončení Žanetě nabídli místo zdravotní sestry. Po krátkém váhání a hledání, co vlastně hospic je, souhlasila s tím, že by ale raději nastoupila do mobilního hospice. Protože vždy chtěla pracovat s dětmi, padl ji do oka Mobilní hospic Ondrášek. Zkusila své štěstí a o 2 měsíce později už nastupovala tam. Předchozí zaměstnání na popáleninovém centru a dětské JIP jí prý pomalu připravovaly na práci v hospici. „Když jsem nastoupila do zaměstnání na spáleninku, nastoupily se mnou další 2 sestry. Každá sestřička má ráda, když zažije všechny situace. Aby věděla, co dělat. Těm sestřičkám už zemřeli pacienti a mně nikdo. A já už jsem taky chtěla, aby mi v práci někdo umřel, abych věděla postup. Protože jsem se obávala, až ta situace nastane. Sestřičkám zemřely 80leté, pro mě v té době, babičky no a mě po 4 měsících zemřely 2 děti. Což se normálně nestávalo. To pro mě byla informace, že pokud si něco přeju, mám být konkrétní. Později jsem si uvědomila, jak jsem byla už od začátku své profesní kariéry připravována na to, co budu dělat. Takže když jsem nastoupila a pečovali jsme o děti, neměla jsem obavy.“ Ve svém volném čase si Žaneta užívá roli babičky. Má ale spoustu dalších aktivit. Ráda si přečte pěknou knížku, jezdí na výlety, chodí na procházky a tráví čas na své zahrádce. Nově si s manželem pořídili saunu. Společně také vyrážejí na kolo. „Manžel mi koupil elektrokolo, takže už mu stačím. Jinak mi ujížděl. Já jsem vždycky říkala, že mě chodí venčit. Takže už mě venčit nechodí. Na rovince mi ujede, ale když jsou trošku kopečky, jsme rovnocennými partnery,“ směje se Žaneta. Ráda píská na salašnickou fujaru a tančí. Svým nejlepším kamarádkám dělá manikúru. „Jsem otevřená novým věcem. I v rámci seberozvoje jsem začala navštěvovat Psychoterapeutický výcvik, který trvá 5 let. Mám za sebou 1. ročník a velmi mě to naplňuje. Nedovedu si představit, že ještě 14 let budu pracovat v Ondrášku. Protože řízení auta, bdění v noci, péče, práce s rodinou je velmi náročná. Proto přemýšlím i o tom, jak být platná dál, ale zároveň nebýt tak intenzivně vytížena.“ Spojení psychologické pomoci a manikúry si dovede představit i v budoucnu. Žádný velký sen, který by měla, ji nenapadá. „V poslední době se ujišťuji o tom, že opravdu žiju život takový, jaký chci. Každý den, když jdu spát, si projedu den. Co jsem zažila, prožila a co mě čeká zítra. Druhý den, když se probudím, než otevřu oči, usměju se, poděkuji za to, že mám před sebou nejkrásnější den. V duchu si řeknu, co mě čeká, kolik prostoru mám pro sebe a jak ten prostor můžu využít. Snažím se dělat všechno pro to, abych večer mohla být v klidu, že jsem ten den prožila hezky. Za svou pokoru vděčím i Ondrášku. Naučila jsem se být vděčná za svůj život, za to, co mám, co můžu, jaká jsem. Protože každý den klečet u lůžka umírajícího nebo zemřelého člověka ani nedává jinou šanci než si takto dát zpětnou vazbu.“ V posledních letech už jí moc nezáleží na tom, co si o ní myslí ostatní. Není to o neúctě, ale pro její ochranu. „Jednou jsem si ve službě počítala, kolik mám telefonátů. Od pátku do pondělního rána jich bylo 50 – 60. Některé byly v noci, nad ránem, opakované. Takže když mi někdo napíše sms a není pro mě důležitá, tak na ni hned neodpovím. A dělám to proto, abych tady pro ostatní a pro sebe mohla být. Pokud se budu rozdávat všem 24 hodin denně, tak asi nemám moc šancí to přežít.“ |
|
|
Slova, která nám dodávají sílu
|
|
Dobrý den, ráda bych Vám touto cestou poděkovala za podporu při odcházení pana Pavla H., mého otce, který byl ve Vaší péči od října 2021 a odešel v dubnu 2022. Díky Vaší pomoci bylo jeho odcházení důstojné, klidné a bezbolestné. Velkou pomocí jste byli také pro maminku, která o něj po celou dobu pečovala. Věděla, že se na Vás může kdykoliv a s čímkoliv obrátit, což pro ni bylo uklidňující a lépe tak zvládla tuto nelehkou cestu. Speciální poděkování posílám sestřičkám, které se o otce staraly, byly velmi citlivé a trpělivé. Vážím si Vaší práce, a i nadále Vás budu podporovat alespoň pravidelným měsíčním příspěvkem. Ještě jednou děkuji a přeji hodně zdraví a trpělivosti. Marcela Š. |
|
Aby všichni měli možnost
Podzim je sice pro mnohé hudba budoucnosti, my ale od ledna připravujeme a chystáme další Papučový den. Papučový den je vyvrcholením měsíční kampaně DOMA. Ta je celorepubliková a zapojují se do ní hospice z celé České republiky. Před 6 lety vznikla vlastně v Ondrášku jen pro Moravskoslezský kraj. Úspěch a zájem byl ale velký a my se rozhodli ji nabídnout všem mobilním hospicům. Společně se tak snažíme o to, aby všichni věděli, co je mobilní hospic a s čím pomáhá. Aby měl každý možnost se rozhodnout, kde chce strávit závěr svého života. Loňský ročník si můžete připomenout na stránkách kampaně. Prozradíme vám, že se letos do kampaně zapojilo dalších 33 organizací a Papučový den připadne na středu 5. října. My už naše papuče chystáme a doufáme, že nás v tom nenecháte! |
|
|
Dva měsíce plné zajímavých informací V květnu a červnu jsme měli možnost zúčastnit se dvou velkých inspirativních akcí. První z nich bylo tradiční Jarní setkání na Vysočině. To se zaměřuje na dětskou paliativní péči a probíhalo v krásném prostředí Zámku Žďár na Sázavou. Setkání probíhalo formou workshopů. My jsme se rozdělili na 2 skupiny a přidali se k workshopům „Koho v péči rodina potřebuje a koho má ve vašem dosahu“ a „Jaké jsou potřeby dětí a rodin a jakou podporu jim dnes nabízíme“. Děkujeme organizátorům. Celou akci jsme si užili a odvezli si do Ostravy několik zajímavých podnětů. V červnu pak dostala paní ředitelka pozvání do Prahy na Metropolitní zdravotnický kongres paliativní péče. Kongres pořádal Magistrát hl. města Prahy a jeho cílem bylo zmapovat současnou situaci paliativní péče, sdílet dobrou praxi a společně hledat řešení. Bylo velmi zajímavé, jakým způsobem pracuje město Praha na rozvoji paliativní péče. I z této akce budeme čerpat inspiraci do naší práce. Děkujeme za pozvání. |
|
Darujte úsměv "Srdce hospicových sester je stejně vřelé, možná i vřelejší, než kohokoliv jiného. I nás se dotýkají osudy našich pacientů a jejich rodin. Někdy si i popláčeme, když se jedná o dětské pacienty nebo mladé lidi. Každá z hospicových sester však ví, že vstupuje do života našich pacientů v době, kdy nemoc nemůže nijak zvrátit, ale může pacienta provázet poslední fází jeho života a poskytnout potřebnou podporu jeho rodině." Úsměv zdravotní sestry nebývá samozřejmostí. V hospicové péči a v posledních dnech života pomáhá více, než kdy jindy. Nejen nemocnému. Pomáhá i těm, kteří o svého blízkého pečují. Úsměv dokáže povzbudit, dodat odvahu, energii, dokáže zbavit obav, uklidnit. Uvědomujeme si, že v současné době mizí úsměv z tváře mnohým z nás. Přesto si vás dovolujeme požádat o finanční podporu. Jakoukoli. Pomozte nám zajistit, aby lidé na sklonku života dostali takovou péči, jakou potřebují. A aby k ní dostali i ten úsměv. |
|
|
|
Seznamte se s našimi podporovateli
Ondrášek by nemohl fungovat bez firem a lidí, kteří mu pomáhají. Seznamte se tedy s jedním z našich podporovatelů. ______________________________ |
|
Seznamte se se Zahradnictvím Novák
Už třetí generace Nováků stojí za oblíbeným Zahradnictvím Novák v Hlučíně. Jejich úspěch je odrazem neskutečné píle a velké lásce k přírodě. V čele teď stojí manželé Hanka a Milan Novákovi. „Jsou to nesmírně pracovití lidé. Zahradničení je opravdu dřina. To víme všichni, kdo máme aspoň kousek hlíny. Přitom jsou opravdu moc milí, ochotni nám vždy pomoci. Ještě se nestalo, že by řekli ne na cokoliv a vždy hledají i další cesty pomoci,“ popisuje s úsměvem Yveta Konečná, která v Ondrášku pečuje o firemní dárce. Zahradnictví Novák je vyhlášeno široko daleko. Jejich parkoviště je v sezoně vždy plné, a že to nemají lehké v konkurenci zahradnických marketů, ale i blízkého Polska, je naprosto jasné. „Jejich obchůdek i obrovská venkovní prodejní plocha je pohlazení na duši. K tomu milí manželé Novákovi a ochotný personál, který mají kolem sebe,“ pokračuje Yveta. Ondrášku pomáhají už dlouhé roky. Finanční podporu posílají pravidelně. Poskytují květiny na naše plesy, vyzdobili stoly na oslavě 15. výroční založení Ondrášku, na Tržiště radosti darovali stromečky v květináči. K MDŽ dovezli všem našim úžasným ženám primulku. Na Vánoce dodali pro každého zaměstnance vánoční hvězdu. Každého takového člověka si moc vážíme a manželé Novákovi jsou pro nás skutečnou oporou. Zajděte je navštívit a přesvědčte se sami o jejich laskavosti. Děkujeme, že Vás máme. |
|
|
Věděli jste...
…že existují návodná videa, jak pečovat o svého blízkého doma? Cesta domů vytvořila videa a letáky pro všechny pečující. Dozvíte se v nich:
|
|
|
Podpořte nás Chcete nám pomoct? Stát se součástí našeho týmu a umožnit umírajícím zůstat doma až do konce? Darujte Jeden den doma. Děkujeme! |
|
|
|
Mobilní hospic Ondrášek, o. p. s.
Gurťjevova 459/11, 700 30 Ostrava-Zábřeh www.mhondrasek.cz |
|
Tento newsletter rozeslal Mobilní hospic Ondrášek, o. p. s. Proč mi byl e-mail zaslán?
Tento e-mail byl odeslán na adresu: joskova@mhondrasek.cz Pro odhlášení z odběru našich obchodních sdělení klikněte zde. |